YE Cultural Kaleidoscope, září 2021

10/10/2021

ARMÉNIE 25.9.-3.10.2021

Chaotické přestupování z vlaku na vlak, chladné počasí a tři vysmáté české holky na letišti ve Vídni. Je 24.9. a my čekáme na odlet do Jerevanu, hlavního města Arménie, kde se účastníme v rámci projektu Erasmus+ výměny mládeže. Počasí v Evropě nevypadá příliš příznivě, a tak doufáme, že letíme za trochou toho tepla. V podvečer se za námi zavírá gate a my letíme nejprve do Athén, kde se uvelebujeme na letištních pohovkách a čekáme na přímý let na letiště Zvartnots, které se nachází nedaleko Jerevanu.

Kolem půl čtvrté hodiny ráno přistáváme a před letištěm se setkáváme s dalšími účastníky projektu. Ti se nám nejprve marně snaží vysvětlit, jak funguje aplikace Yandex a taxíky v Arménii. Po zjištění, že máme staženou špatnou aplikaci se stejným názvem nám taxi raději sami objednávají. V tu dobu – kolem čtvrté hodiny ráno – stále žijeme v přesvědčení, že český tým rozhodně nepotřebuje spánek po letu a s vidinou ranní prohlídky hlavního města se dopravujeme do hostelu, kde máme v plánu ponechat pouze zavazadla u jedné z dalších účastnic z projektu, a vyrazit do města. Pohovky na recepci byly ovšem tak pohodlné, že na nich naše těla spočinula, aniž by si to některá z nás – a především paní recepční – přála. Ten den jsme se poprvé setkaly s tím, jak pohostinní a chápaví v Arménii místní obyvatelé jsou. Ve finále nikomu nevadilo, že jsme si ustlaly mimo pokoje.

Později toho dne jsme se taxíkem všechny tři – Lucka, Anita a Štěpánka – vydaly do města Abovyan, kde nám organizátoři zajistili ubytování. Obdržely jsme klíče od pokojů a rozutekly se vybalovat kufry a obsadit koupelny. Pro větší motivaci komunikovat v angličtině nám byly do pokoje přirazeny spolubydlící z cizích zemí. Já jsem sdílela pokoj tři třemi slečnami. Jednou Rumunkou a dvěma Gruzínkami. V průběhu se k nám, do českého týmu, přidala Slovenka Katarína a Carol, která pochází z Argentiny, ale žije dlouhodobě v Itálii.

Celý týden se nesl v duchu poznávacích, seberozvojových a především týmových aktivit. Každé ráno nás před snídaní čekaly tzv. energizers, které nás uvedly do pohybu – nebo v nás rozhoupaly ranní kocovinu po vydařené párty předešlého večera. V průběhu dne jsme se vždy scházeli ve společenské místnosti nebo venku a realizovali úkoly, které nám byly zadány. Práce probíhala v namixovaných skupinách, což zabránilo tomu, abychom utíkaly ze spárů angličtiny. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky byli i lidé z Ukrajiny nebo třeba Moldavska a Arménie, setkali jsme se také s ruštinou a ukrajinštinou.

Koncem týdne, kdy se projekt chýlil k závěru, nám byla zprostředkována „exkurze“ po památkách. Během dne jsme navštívili Garni Temple, nádherný přírodní úkaz Symphony of Stones, Kaskády v Jerevanu a samotné hlavní město, ve kterém jsme společně povečeřeli a rozdělili se na skupinu, která se vrátila do Abovyanu nebo na ty, kteří chtěli ve městě zůstat a užít si večer v nějakém z klubů.

Těch několik dní pohromadě nám neskutečně rychle uteklo. Stihli jsme se mezitím alespoň trochu poznat, zjistit, jaké zájmy máme a na co je kdo šikovný. To se projevilo především v teambuildingových aktivitách. Dále jsme se dozvěděli něco nového o kultuře každé země. Musím poznamenat, že mě osobně nejvíce oslovily tradice a zvyky Moldavska a Libanonu.
Co se jazykové bariéry týče, ta nám byla pouze ku prospěchu. Skvěle jsme si mohli ozkoušet to, jak rozumíme a mluvíme anglicky a zároveň se mohli naučit nějaká nová – nejčastěji sprostá – slovíčka v cizím jazyce. 2.10. nás čekal závěrečný ceremoniál, párty a překvapení od organizátorů v podobě bazénu a sauny. Myslím, že jsme si všichni ten večer moc užili, a i ti největší spáči, kteří nás běžně opouštěli s úderem půlnoci, vydrželi až k hodinám ranním. Někteří kamarádi nás opustili už ten večer. Neděle se nesla ve znamení hořkého loučení. Ačkoliv jsme spolu měli tu příležitost strávit jen jeden týden, tvorba nových přátelství a vzpomínek, které nám zůstanou v paměti, byla nevyhnutelná. V odletový den se naše československá skupina – tento den už bez Carol – vydala na poslední výlet. Cílem bylo jezero Sevan, které nás naprosto uchvátilo. U jezera jsme se ještě na krátkou chvíli střetly s moldavskou skupinkou, rozloučily se i s nimi a zamířily zpět do Abovyanu, kde jsme si vyzvedly kufry a odjely na letiště. V půl třetí ráno jsme přistály ve Vídni, kde jsme daly sbohem naší slovenské kamarádce Kataríně a vydaly se zpět domů. Do Česka.