Active Vitorazsko, z. s. na výměně mládeže v Gruzii

Náš spolek se zaměřuje na lidi, kteří na sobě chtějí pracovat, učit se a cestovat. Díky grantům, které
jsme získali od EU, můžeme poskytovat bezplatné výjezdy na zahraniční projekty Erasmus+ lidem
z našeho okolí, lidem z Vitorazska. Odvážíš se příště vystoupit ze své komfortní zóny ty, a přihlásíš se
na některý z našich projektů? Sleduj náš IG!

Poprvé na Erasmus+
Můj první projekt. Slova jako prvně, poprvé s sebou přinášejí vlnu obav. Po přečtení upoutávajícího
textu na Erasmus plus projekt v Gruzii jsem bezmyšlenkovitě odeslala přihlášku. Zkrátka proto, že
takovou šanci si nesmím nechat ujít a bůhví, jestli se mi znovu naskytne. Štěstí jsem měla více než
rozumu, jelikož jsem byla na Výměnu mládeže přijata, a to jsem vlastně vůbec netušila, co mě čeká.
Na starostlivé otázky typu: S kým tam jedeš? Co tam budeš dělat? Nebudeš mít hlad? Jsem
odpovídala mávnutím rukou a slovy: „Já nevím.“ S přibývajícími otázkami začaly růst obavy i v mé
hlavě. Ostatně svoje spolucestovatele jsem poprvé potkala na letišti. Tam jsem ale také zjistila, že
jakékoliv obavy jsou naprosto zbytečné. Čekalo mě totiž 14 dní s lidmi, kterým nechybí smysl pro
humor, zároveň mi ale umí být oporou a mými novými dobrými přáteli.
Na samotný projekt se všichni sjeli do malé vesničky Gonio, která leží asi 15 minut cesty autem od
Gruzijské metropole Batumi. Vesnička hrdě ukazovala všechny druhy přírodních krás, které svět
nabízí. Samotný hotel ležel pod kopcem tak zalesněným, že by si ho kdekdo mohl splést s pralesem.
Kopec pózoval za slunečných dní celé hodiny jako pod září reflektorů, protože i když slunce viselo
přímo nad kopcem, jeho paprsky odrážela křišťálová hladina Černého moře. Voda teplá nebyla, ale i
tak mnohé z nás zlákala na ranní otužování s výhledem na Kavkaz. Jen v Gruzii se koupete v moři,
obdivujete kopce, zatímco se pár metrů od vás mezi mrakodrapy potulují krávy nebo koně. A
uprostřed toho všeho v malé bažině kvákají žáby svojí Carminu Buranu. Když se nám zastesklo po
Česku, zasadili jsme do této už dost kouzelně groteskní scenérie ohniště. Posbírali jsme klacky, založili
táborák na pláži a pekli buřty. Zář ohně se bila se světly mrakodrapů, které se nad námi tyčili, pocit
bezpečí upevňovalo šumění moře a my se radovali, že klobáska je zkrátka klobáska jak v češtině, tak i
v makedonštině.
Prostředí a atmosféra byly jen třešničkou na dortu samotného projektu. Rozmanitost nechyběla totiž
ani hlavnímu programu pod názvem Social cultural puzzle. 8 členských zemí (Libanon, Česká
republika, Gruzie, Ukrajina, Rumunsko, Makedonie, Portugalsko, Itálie), každá se svými 5 zástupci,
měly navzájem sdílet pilíře své kultury. Skrze přednášky jsme se navzájem vzdělávali o obyčejích,
jazyku, neverbální komunikaci, místní etiketě... Nechyběly kulturní večery, kdy si každá země
připravila scénku představující regionální svátek. Tančilo se, zpívalo a jedlo. Zábava, tradiční pokrmy a
pití, společenské hry a probděné noci plné hovorů vedených (skoro plynou) angličtinou nám utvořili
nezapomenutelné zážitky. A tak po celou dobu týdne jsme se v obměňujících se skupinách střídavě
školili třeba o formách vzdělávání, sdíleli své postoje a následně o nich debatovali, hledali
internacionální podobnosti…Zkrátka neustále objevovali a získávali nové podněty, které nám usnadní
život v globalizovaném světě. Ne proto, že jsme se navzájem naučili základním slovíčkům každého
jazyka, ale proto, že jsme utvořili přátelství napříč různými kouty světa, která díky intenzitě zážitku
jen tak nepominou.

Štěpánka Krynická, 18 let (studentka - Gymnázium Třeboň)

Tento článek vyšel i v Českovelenickém zpravodaji červen 2023 - strana 28 
view.publitas.com/velenice/ceskovelenicky-zpravodaj-cerven-2023/page/26-27